Přestávky v práci na jídlo, oddych a přerušení monotónní činnosti

Přestávky v práci jsou hojně diskutované, zejména v momentě, kdy vám je zaměstnavatel odepírá. Má na to nárok? Jaká jsou vůbec pravidla pro přestávky a jejich případné započítávání do pracovní doby?

 

 

Přečtěte si také:

Pracovně právní poradna umí pomoci i zdarma

Stávka

Příplatky ke mzdě a jejich sčítání

 

Přestávky v práci jsou potřeba. Je vědecky dokázáno, že bez přestávek klesá výkonnost, o náladě a celkovém psychickém stavu ani nemluvě. Pamatuje na to i Zákoník práce, který problematiku přestávek poměrně jasně a podrobně řeší. Kromě tradiční přestávky na „jídlo a oddych“ v délce alespoň 30 minut zná i další případy, hlavně tedy bezpečnostní přestávku od jednotvárné práce.

Přestávka na jídlo a oddych

Tato přestávka je tou, díky které si většina zaměstnanců může dojít na oběd. Její základní podoba zní, že po 6 hodinách práce musí následovat alespoň půlhodinová pauza, kdy si může zaměstnanec dojít na oběd, nebo si jen oddychnout. Tato pauza nelze odmítnout ze strany zaměstnance, takže pokud chcete jet bez přestávky a pak odejít o půl hodiny dřív z práce, zákoník práce vás nepochválí (což je ale asi tak jediné, co s tím může udělat).

Dále platí, že tato přestávka lze rozdělit a to tak, že alespoň jedna část musí být dlouhá alespoň 15 minut, ostatní musejí být dlouhé alespoň tolik, aby splnily svůj účel, tedy oddech a možnost se najíst. Ostatně idea, že člověk bude od 6 do 12 v práci a mezi tím si nedá ani svačinu, je poněkud absurdní, byť bohužel často provozovaná. Šest hodin bez jídla a sebekratšího odpočinku dokáže zkazit i práci, která vás baví, pokud to má být pravidlem.

Délku pauzy lze samozřejmě prodloužit dohodou, nebo nutností (stravovací zařízení je dál od místa výkonu práce a podobně). Tato přestávka se do pracovní doby nepočítá.

Do 18 let už po 4,5 hodinách

Pokud je zaměstnanci méně než 18 let, pravidla se trochu mění. Zaprvé, přestávka musí následovat nejpozději po 4,5 hodinách práce. Zadruhé, nelze aplikovat místo přestávky přiměřenou dobu na oddych a jídlo, o které se dočtete v další části článku.

Shrnutí

1. Přestávka následuje nejpozději po 6 hodinách nepřetržité práce (u mladších 18 let po 4,5 hodinách)
2. Délka přestávky je nejméně 30 minut
3. Přestávku lze rozdělit, ale nejdelší část musí být dlouhá nejméně 15 minut
4. Místo přestávky lze výjimečně použít i přiměřenou dobu na jídlo a oddych (neplatí pro mladší 18 let)
5. Přestávka je povinná a zaměstnanec ji nesmí odmítnout
6. Zaměstnanec může v době přestávky odejít ze zaměstnání, kam se mu zlíbí
7. Přestávka se nepočítá do odpracované doby

Přiměřená doba na oddych a jídlo

Pokud zaměstnavatel nemůže (a to z objektivních a prokazatelných provozních, nebo technických důvod) nechat zaměstnance utéct na přestávku, dá mu alespoň stejně dlouhou přiměřenou dobu na jídlo a oddech. Tu nemůže dát zaměstnanci mladšímu 18 let. Tuto dobu sice zaměstnanec stráví na pracovišti, ale měl by mít dostatek klidu a času na jídlo i odpočinek od práce – přinejmenším se tedy musí rapidně snížit intenzita práce. Toto však není přestávka a zaměstnanci se tato doba počítá do odpracovaných hodin.

Bezpečnostní přestávka

Bezpečnostní přestávka nijak nesouvisí s přestávkou na jídlo a stanovuje se individuálně tam, kde je práce příliš repetitivní, monotónní, nebo jednostranně zatěžující. Prostě na palici. Bezpečnostní přestávka se počítá do pracovní doby a může při ní být vykonávána jiná práce, která však musí mít úplně jiný charakter (nesmí zatěžovat mozek a tělo tím stejným způsobem jako ta, od které si má zaměstnanec odpočinout). Pokud by se stalo a tato přestávka kolidovala s přestávkou na oběd, bude taková přestávka placená jako doba výkonu práce.