Když je řeč o osobním strážci, většina lidí si hned vybaví Kevina Costnera jako bodyguarda, který chránil Whitney Houston. Pravdou ale je, že skuteční osobní strážci mají do svého hereckého kolegy hodně daleko. Mezi klientem a strážcem zřídka dojde ke sblížení, během práce na projev vzájemných sympatií rozhodně není čas ani prostor.
Řeč pochopitelně není o členech ochranky v supermarketech nebo na jiných veřejných místech, ale o profesionálech, kteří během několika let prošli neuvěřitelně náročným výcvikem, kde museli prokázat adekvátní předpoklady pro toto zaměstnání. Díky úspěšnému výcviku tak mohou chránit veřejné činitele, politiky, prezidenty a další významné osobnosti nebo vyrážet do rizikových oblastí za stejným účelem. Kdo takovou možnost dostane a co všechno je nutné absolvovat během výcviku?
V souvislosti s touto profesí jsou často zmiňovány předtuchy a dávno zapomenuté pravdy, které už dnes neplatí. Jednou z nich je, že tuhle práci může dělat každý, druhou například, že na tuhle práci nepotřebujete snad ani střední školu. V obou dvou případech je pravda někde jinde. Šanci dostanou jen ti, kdo mají předpoklady nejen k výkonu samotné profese, ale navíc budí dojem, že zvládnou projít náročným výcvikem, který jen tak někdo neustojí. Zájemci navíc musí mít minimálně bakalářské vzdělání, žádná maturita v tomto případě rozhodně nebude dostačující. Výcvik je v zásadě rozdělen do několika základních kol, přičemž prvním krokem, který není ani zdaleka rozhodující, je projít na výbornou všemi testy. Psychologickými, fyzickými, střeleckým a zdravotními testy.
Po testech na výcvik
Uspěje-li uchazeč v testech, začíná se s výcvikem, který obsahuje jak část praktickou, tak i teoretickou. Uchazeči jsou údajně během výcviku v takovém psychickém i fyzickém vypětí, že většina z nich po několika dnech odchází. Všichni účastníci se v teoretické části vzdělávají a to nejen v oboru své profese. Musí dokonale ovládat angličtinu, právo nebo medicínu. A protože na výcvik většinou není tolik času – obvykle trvá zhruba půl roku, informace se na uchazeče hrnou ze všech stran. Během onoho uplynulého půl roku je každý schopen prokázat, zda má na tuto profesi po všech stránkách. Říká se, že po půl roce vyjdou z celého výcviku s úspěchem jen dva lidé. A ačkoli mají šanci i ženy, v řadách profesionálních osobních strážců nenajdete téměř žádnou.
Nejčastěji se do programu zapojují vojáci nebo policisté, kteří by se touto cestou rádi zdokonalili. Stát dokonce zajišťuje speciální program, po jehož úspěšném absolvování je možné vykonávat práci osobního strážce, například v rizikových oblastech. V takovém případě je přítomnost vojáků na místě a pokud úspěšně projdou výcvikem, mají velkou šanci uplatnit se hlavně v zahraničí.
Nejste týmový hráč? Neuspějete
Pokud nemá uchazeč týmového ducha a jede jen sám na sebe, v žádném případě nemůže uspět. I když se v některých extrémních situacích musí strážce umět rozhodnout sám za sebe, pořád je okolo něj tým složený z několika osob, na které musí myslet. Než uchazeč dostane oprávnění vykonávat tuto profesi, musí současně i prokázat, že se za daných okolností umí správně a rychle rozhodnout. Nikoli však pro dobro své, ale pro dobro svého týmu a osoby, za kterou má v tu chvíli odpovědnost. Zkratové jednání ve vypjatých chvílích je vyloučené stejně jako nemožnost odhalit případnou hrozbu. Když už uchazeč dostane oprávnění, jeho školení a výcvik nekončí. Každý rok se musí dostavit k prodloužení licence a při té příležitosti složit testy, opět teoretického i praktického charakteru, které ale už nejsou tak náročné, jako tomu bylo na začátku.
Komentáře
Přidat komentář