Penězi? Těžko a to ze dvou důvodů. Tím prvním je smutná pravda, že člověk si na větší příjem velmi rychle zvykne a motivovat ho přestane – stane se prostě součástí práce, kterou vykonává, tím, co mu náleží. Druhý důvod je ještě podstatnější – v práci trávíme skoro polovinu svého dne (v bdělém stavu), takže by byla chyba o zaměstnání přemýšlet pouze jako o zdroji financí. A nikdo se nebude cítit motivovaný, když polovinu svého života stráví v práci, kde mu házejí klacky pod nohu a kde nedosahuje žádné seberealizace.
Aby byl zaměstnanec pozitivně motivovaný, některé věci nesmějí na pracovišti chybět a další se zase nesmějí objevovat. Ani po odbourání všech překážek a negativních vlivů, které pracovníka otravují, deprivují, stresují a demotivují tak něco chybí, sama motivace. Skutečná motivace vzniká v každém jednotlivci, ale na zaměstnavateli, případně vedoucím pracovníkovi je, aby šel ostatním příkladem, který je hodno a radost následovat.
Peníze jsou nutnost
Motivaci penězi jsme už na začátku zavrhli, každý zaměstnavatel by měl ale pamatovat na to, že demotivovat jimi lze velmi snadno – pokud by zaměstnanci neměli dostávat to, na co mají nárok, nebo to, co jim zaměstnavatel slíbil, jakákoliv jiná motivace fungovat nemůže, protože každý peníze prostě potřebuje, k obyčejnému přežití, kde se bez peněz nestane vůbec nic. Pokud jsou ale nároky a potřeby zaměstnanců v tomto ohledu uspokojeny, motivaci hledejte jinde.
Podobné je to s benefity, které jsou sice fajn, ale kromě dovolené navíc jde o věci, které většinou spadají do kolonky „na všechno ostatní je to mastercard“, takže opět peníze. Spíše se zamyslete nad tím, jak zaměstnancům umožnit vybrat onu dovolenou (a je jedno jestli 4,5 nebo 6týdenní) podle jejich představ – 2 týdny v kuse na letní dovolenou s rodinou a podobně. A zde už se dostáváme k samé podstatě, tedy k férovému zacházení a ochotě až starostlivosti o blaho zaměstnanců, která by měla ze zaměstnavatele a celé firmy vyzařovat.
Jít příkladem a umožnit seberealizaci
Zde se konečně dostáváme k samotnému jádru věci, tedy k možnostem, jak zaměstnance motivovat. Pokud počítáme se stavem, kdy problémy na pracovišti neexistují, případně se rychle a v klidu řeší, že zaměstnanec se na svou práci hodí a je náležitě odměňován, nastává to nejtěžší, dostat z pracantů to nejlepší, po dobrém (po zlém to stejně dlouhodobě nejde).
Zaměstnanec bude motivovaný, pokud:
Bude mít prostor k seberealizaci – uplatnění vlastních nápadů, možnost otevřené konstruktivní komunikace s nadřízeným, šance na další vzdělávání a získávání zkušeností,…
Uvidí příklad hodný následování – nejde přitom pouze o pozitivní komunikaci s nadřízeným/zaměstnavatelem, ale o praktické pracovní otázky. Pokud je nadřízený pracovitý, energický a má jasnou vizi, zaměstnance tím může snadno pozitivně nakazit.
Se ztotožní s firemní filozofií – zaměstnanec, který věří, že jeho práce v dané firmě má smysl, je vnitřně motivován, což žádné peníze nevyváží.
Bude náležitě oceněn a pochválen – absence uznání kvalitních pracovních výkonů je na pracovištích extrémně častý jev. Chválit není zvykem, bohužel. Ostatně nedostatek pozitivní zpětné vazby je jednou z hlavních příčin vzniku syndromu vyhoření.
Komentáře
Přidat komentář