Zákaz diskriminace je obsažen v zákoníku práce, v zákonu o zaměstnanosti i ve speciálním antidiskriminačním zákoně č. 198/2009 Sb. (zákon o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací…). V zásadě zaměstnavatelé nesmějí diskriminovat uchazeče o práci, ať už by bylo důvodem náboženské vyznání, rasa, národnost, pohlaví, věk, či zdravotní stav. Kde je hranice mezi diskriminací a oprávněnými požadavky zaměstnavatele? Připravte se na to, že podle zákona je diskriminace už to, co bychom za ni dle „selského rozumu“ neoznačili.
Co si zaměstnavatel (ne)může dovolit napsat do inzerátu?
A hned začneme genderovým příkladem: Pokud někdo hledá spolehlivou paní na úklid, dopouští se dle zákona diskriminace.Problém je ve slovíčku „paní“, ano, jde o diskriminaci na základě pohlaví, byť jde o diskriminaci nevědomou, založenou na stereotypu, že uklízečky, a učitelky jsou prostě ženy. Obzvláště slovo uklízečka se běžně ani v mužském rodu nepoužívá. Stejně tak by bylo problematické samotné slovo uklízečka, neboť pokud se v českém jazyce používá rodově neutrální název, ten je vždy v rodě mužském. Korektní forma inzerátu by tedy zněla takto: Hledáme spolehlivého pracovníka na úklid. Případně ještě: Hledáme spolehlivého uklízeče, nebo uklízečku.
1. Do diskriminace na základě pohlaví tak nespadá pouze práce, která není vykonavatelná druhým pohlavím, například herec/herečka, zpěvák/zpěvačka, modelka…
Pokračujme zdravím. Zaměstnavatel nesmí bezdůvodně vyžadovat dobrý zdravotní stav. Požadavek na bezproblémovou fyzický a zdravotní stav je součástí mnoha inzerátů, většinou však nezákonně.
2. Vyžadovat fyzické vlastnosti a bezproblémový zdravotní stav lze pouze v případech, kdy je to neoddiskutovatelně nutné, navíc je jistější vyžadovat konkrétní schopnosti, než celkově dobrý fyzický stav.
Věková diskriminace je zcela běžná. V kombinaci s diskriminací žen vyústí v tom, že žena po dvacítce bez dětí se bude setkávat se zkoumavými pohledy směřovanými na břicho a do pochodů v mozku. Lidé po padesátce by mohli tuplem vyprávět. Ovšem nezákonné je i to, když hledáte „mladého kolegu do super kolektivu“.
3. Věková diskriminace je běžná a spadá do ní jakékoliv odmítnutí na základě věku, takže nezákonné je nejenom diskriminování lidí 50+, ale třeba i mladých po škole.
Národnostní diskriminace jednoduše znamená, že jakkoliv můžete samozřejmě chtít, aby váš zaměstnanec uměl česky, nesmíte to řešit tak, že „cizinci česky neumějí, proto jim práci nenabídnu“.
4. Do inzerátu tedy není možné napsat, že práce je pouze pro Čechy, ani že vyžadujete vysokou školu absolvovanou v České republice a podobně.
Jediným výsledkem je více práce pro obě strany
Jakkoliv můžeme diskriminaci považovat za špatnou, výsledkem prosazování antidiskriminačního zákona jsou většinou jen nepřesné a neadresné inzeráty, které přilákají i uchazeče, kteří prostě „nemají šanci“. Ano, nemají šanci, protože jsou staří, mladí, žena, muž, Němec, či Ukrajinec, ale to prostě do inzerátu nesmíte napsat. Proto vám všichni tito lidé napíšou s nadějí, že je práce vhodná i pro ně. Nakonec si však vybírá vždy zaměstnavatel, který má právo výběru bez ohledu na to, jestli ho vnitřně provede na základě diskriminujících předsudků, logické úvahy nad pracovní pozicí, nebo sympatií.
Jediným výsledkem je tedy to, že uchazeči o práci odpovídají i na pozice, které nemají šanci získat a že zaměstnavatelé musejí třidit odpovědi, u kterých na první pohled vidí, že nevyhovují. Je to diskriminace? Možná, ale to už nikdo nikdy zjišťovat nebude ani nemůže.
Komentáře
Přidat komentář