Absolventi patří obecně mezi nejrizikovější skupiny obyvatelstva co se týče pravděpodobnosti nezaměstnanosti, i té dlouhodobé bohužel. To souvisí převážně s celkovými výkony české ekonomiky po roce 2008, kdy je pracovní trh sycen nejen těmito čerstvě vystudovanými pracovníky, ale také lidmi s dlouholetou praxí, kteří jsou propouštěni kvůli špatné finanční situaci mnoha firem. Sílí také hlasy, které prohlašují vysokoškolské vzdělání za devalvované, zejména tedy to netechnické, a naopak je stále častěji glorifikováno vyučené řemeslo - po zvýšení počtu učňů volají i některé firmy a instituce. Výsledný mediální obraz pak svádí k prohlášením, že "je lepší se vyučit, protože neumětelů s vysokou školou je přebytek".
Realita je však jiná, diametrálně. Ukazují to statistky, které na Fleku často citujeme, kdy učni a odborně vzdělaní maturanti končí bez práce nejčastěji, přičemž rozdíl oproti gymnazistům, nebo vysokoškolákům je propastný. Jakkoliv je tento stav běžný i v ostatních státech, v České republice je mnohem výraznější. Dalším důkazem může být velmi zajímavý údaj o ohrožení chudobou u dětí. Pokud má dítě alespoň jednoho rodiče úspěšného vysokoškoláka, pravděpodobnost jeho chudoby je 5 %, kdežto bez vysokoškoláků mezi rodiči je to 76 %. S tím koresponduje i další číslo, nezaměstnanost podle vzdělání - vyučení v ČR mají v EU velmi nadprůměrných cca 18 % nezaměstnaných, kdežto vysokoškoláci 4,4 %. Pokud nebudeme firmy a zástupce průmyslných lobby podezírat přímo ze lži (když říkají, že firmy potřebují více vyučených řemeslníků), tak odkud se berou tato hrozivá čísla a v čem jsou učni v tak extrémní nevýhodě?
1) Totální nepřizpůsobivost
Odejít ze základní školy (často se špatnými výsledky) a pak se jen tři roky učit řemeslu, to z člověka neudělá všeobecně vzdělaného absolventa s rozhledem. Výhodou studentů některých maturitních oborů a vysokých škol je žádná, nebo alespoň pozdní specializace - ačkoliv se tedy může zdát, že oproti učňům tito lidé "nic pořádného neumí", jsou alespoň připraveni se přizpůsobit a najít si práci i v oboru, který nestudovali.
2) Nikdo neví, co bude za pár let
Pokud vám majitel firmy řekne, že mu chybí šikovní zámečníci, neznamená to, že mu budou chybět v době, kdy dnes čerstvý středoškolák dostuduje. Opět to souvisí se specializací, která může za ideální konstelace přinést kvalitní poctivou práci za slušné peníze, ale potřeby pracovního trhu se mění tak rychle, že na to nelze spoléhat.
3) Špatně vedené učňovské obory
Být učněm nemusí nutně znamenat, že všechno mimo váš obor vás nezajímá - školy ale tímto způsobem vyučují. Jazyky, čeština, matematika, přírodní vědy? Pokud to přímo nesouvisí s vyučeným oborem, tak se to na učňáku nenaučíte. V zahraničí to přitom tak nutně není a i učňové mohou ze školy odejít nejen s odbornými znalostmi a schopnostmi, ale také s hlavou otevřenou novým věcem a možnostem.
4) Předsudky společnosti
Jsou to opravdu předsudky, vzhledem k předchozímu bodu? Pravdou je, že učňovské obory jsou vnímány v České republice jako podřadné a jejich absolventi jako méně inteligentní, nebo přinejmenším nedostatečně cílevědomí. Většina zaměstnavatelů tak loví mezi maturanty a vysokoškoláky, takže sebeunivezálnější učeň se nedostane ani na pohovor.
Nenechte se zmást prohlášeními, která glorifikují krásné, ale zejména v českých podmínkách kriticky omezené učňovské obory a rozhodněte se o svém vzdělání (nebo o vzdělání vašich dětí) buď podle reálných čísel, která říkají opak, nebo podle osobních preferencí - pokud v něčem totiž budete extratřída a bude vás to bavit, práci si najdete a na nějaké statistiky se ohlížet nemusíte.
Komentáře
Přidat komentář